Úvod

Dnešní globalistický systém v mnohém připomíná tajné organizace jako Světové ekonomické fórum, kde probíhají klíčová rozhodnutí mimo dohled národních vlád. Mnozí mluví o „Deep State“ – ten může mít skoro každá vláda. Proč ale často nevidíme skutečné problémy, které se odehrávají na vrcholu společenské pyramidy, a vnímáme jen „loutky“? Abychom porozuměli, musíme se podívat na několik úrovní, ve kterých se dnešní svět pohybuje.

• 1. Vertikální struktura společnosti

  V nejnižší, první rovině, se nachází to, co pozorujeme kolem sebe – sousedé, prodejci, starostové a politici. O úroveň výš, druhá rovina, to jsou speciální služby typu FSB, CIA, NSA. Připomeňme, že samotné Spojené státy mají 21 tajných služeb. Ještě před nedávnem (zhruba osmi lety) se jméno Národní bezpečnostní agentury (NSA) ani nesmělo vyslovit veřejně.

2. Mezinárodní organizovaný zločin

Třetí úroveň pak tvoří mezinárodní organizovaný zločin s ročním obratem kolem 15 bilionů dolarů. Patří sem ruská mafie, čínské triády, zakázkové vraždy nebo nelegální migrace. Takovýto organizovaný zločin je globalizovaný, pracuje s obrovskými částkami a dokáže ovlivňovat politiku i byznys.

3. Nadnárodní korporace a nevolené organizace

Potravinové dotace, investice ve veřejném sektoru a podobné věci už propojují zvláštní uskupení lidí, které ve své monografii popisuje David Rodkopf. Zhruba 7 000 jedinců z vojensko-průmyslového komplexu, médií, finančnictví a dalších oblastí reálně tahá za nitky v globálním měřítku.K tomu patří i nadnárodní korporace a nevolené organizace (OSN, WHO, WTO atd.). Varovná studie Mezinárodního měnového fondu uvádí, že asi 7 000 nadnárodních firem a 200 000 jejich dceřiných společností ovládá 92–95 % světového obchodu. To samozřejmě ovlivňuje svobodu podnikání i nezávislost vlád. Tyto nadnárodní instituce vznikly prý z dohod mezi státy, ale často regulují klíčové oblasti (obchod, zdravotnictví), aniž by se jich přímo účastnily vlády každé země.

4. Koncentrace moci: Covid, konspirace a „superclass“

Nemusíte být příznivci konspiračních teorií, abyste si všimli, jak dochází ke koncentraci moci. Covidová pandemie, lockdowny, vakcinace nebo role WHO – to všechno možná na první pohled řešilo zdravotní krizi, ale zároveň se prohlubovala centralizace. Různé průmyslové obory se dostávají pod nadvládu stále menšího počtu firem. Ve farmacii dnes trh v podstatě řídí čtyři globální korporace.David Rodkopf ve své (nyní těžko dostupné) knize popsal tzv. „superclass“ – skupinu lidí, kteří z pozadí ovládají velkou část světa. Možná se to zdá přehnané, ale zároveň to souzní s tím, co často slýcháme o iluminátech, Bilderbergu a dalších „tajemných spolcích“.

5. Ovládání pomocí dluhů

Proč mají tyto elity tak velký vliv? Vysvětlením je moc peněz. Pokud vlastníte dluhy ostatních, máte také kontrolu nad jejich životy. Tím určujete, kde kdo bude bydlet, co bude jíst, kam pojede na dovolenou. Důležité je, aby se všichni (státy i jednotlivci) dostatečně zadlužili. Stačí se podívat na růst světového dluhu: mezi roky 2008 a 2018 vzrostl o 59 bilionů dolarů, nyní už jsme na 300 bilionech. Je to více než kdy předtím – a je otázka, jestli to někdo někdy splatí.

6. Argentina, Pfizer a (nejen) ukrajinská černozem

Klasickým příkladem je Argentina, která neměla na zaplacení vakcín farmaceutické firmě Pfizer. Podle mezinárodního práva si Pfizer mohl vzít do zástavy argentinský přístav. Obdobně hrozí, že Ukrajina, zmítaná válkou a dluhy, bude muset vydat své rozsáhlé černozemě do rukou nadnárodních společností. Černozem přitom patří k nejúrodnější půdě na evropském kontinentu. Kdo ji vlastní? BlackRock, Vanguard, oligarchové, zemědělci?Všechno se koncentruje do malého počtu rukou. Je snazší ovládnout několik vlivných hráčů než osm miliard jednotlivců. Systém pak funguje tak, že se lidé kontrolují navzájem a každý ví, co udělat, aby mu to přineslo výhody.

7. 70% populace se přizpůsobí davu

Výzkumy z USA, Japonska nebo Kanady tvrdí, že 70 % lidí je ochotno jednoduše „splývat“ s davem. Nechtějí vyčnívat a „nezlobí“. Navíc tu funguje jev tzv. černého pasažéra: „Budu rebelovat, ale až se první zvedne soused.“Mozek také filtruje vjemy přes emočně-logický kód, který vychází z našich etických a morálních principů. Statistiky říkají, že 90 % lidí ten kód ctí, 10 % z populace ale myslí tak odlišně, že by se to dalo přirovnat k „jiné planetě“.

8. Věž a náměstí

Historik Niall Ferguson používá metaforu „věž a náměstí“: Věž je hierarchie elit, náměstí je obyčejný lid, který se tam shromáždí, dostane „chléb a hry“ a zase se rozejde. Čím užší je vrchol pyramidy, tím je systém křehčí, a tak se těm dole nabízí spousta zábavy a informačního balastu. V minulosti jsme trpěli nedostatkem informací (četly se samizdaty a poslouchala Svobodná Evropa), dnes je jich naopak příliš a lidi se v nich ztrácejí.Proto se 70 % z nich rozhodne nic neřešit. Kdo vyčnívá, je „zatlučen“. A volby se někdy zredukují jen na výběr, zda dostaneme „kladivo ocelové“ nebo „gumové“.

9. Televizní kuchařky a zásadní pořady

Právě proto vidíme, že v televizi běží relace jako Česko Slovensko má talent, Farma, Výměna manželek a další. Existuje i analýza, že čím hůř je ve společnosti, tím víc pořadů o vaření přibývá. Člověk se pak stará jen o plný talíř místo veřejného dění.Pokud ani to nestačí, přijde téma, proti kterému si málokdo troufne protestovat. Musí to být globální, katastrofální a obtížně změřitelné. Například agenda kolem CO2 a klimatických změn: samozřejmě, že se klima mění a teplota stoupá, ale vždy je potřeba hledat komplexnější příčiny, než jen člověka.

10. Zelený úděl a emise

Byl vyhlášen „Zelený úděl“ se stovkami bilionů eur potřebnými na investice – do roku 2030 asi 168 bilionů eur, do roku 2050 přes 600 bilionů. Kde se na to vezme? To už se tolik neřeší. Stačí zavést uhlíkovou stopu, emisní povolenky, osobní CO2 limity a vnutit každému, aby platil za překročení svého „povoleného“ množství. Vzniká tak obří globální mechanismus s digitální identitou, „covid pasy“ či 15minutovými městy, který by – v krajním případě – kontroloval všechny aspekty života.

11. Sociální kredit a čínský model

„Rozděl a panuj“ znamená, že jedna ruka vytvoří problém, druhá nabídne řešení. Lidská psychologie bohužel nahrává tomu, že většina nechce vyčnívat a už vůbec nechce nést odpovědnost. V Číně funguje tzv. sociální kredit – musíte vyplnit 27 otázek (trestní rejstřík, loajalita k vládě, plnění dluhů…). Pokud jste „vzorní občané“, máte výhody.V Číně je 40 milionů kamer, Microsoft pro vládu vyvinul systém, který člověka po identifikaci dokáže nechat zadržet do sedmi minut. Nelze utéct ani do lesa, kde vás najdou drony, satelity a kamerová síť. Jediná možnost, jak se tomu vzepřít, je kolektivně systémy odmítnout.

12. Jak se bránit?

Jeden italský profesor z Bologni říká, že pokud nechcete, aby vás nadnárodní korporace ovládaly, nespotřebovávejte jejich výrobky. Mají-li obrat větší než HDP menších zemí, přesto je jejich bohatství často jen „nafouklé“ díky finančnímu sektoru. Ten reálně vyprodukoval jen virtuální čísla, zatímco světová ekonomika rostla mnohem pomaleji.I proto dnes zoufale scházejí lidé s manuální zručností. Když vám teče kohoutek, Google vám sice řekne, že máte vyměnit sítko, ale už ne, jak přesně rozšroubovat hlavici nebo povolit páku. Tehdy je jasné, že reálný svět se neodehrává v metaverzu, ale v naší každodenní skutečnosti.

13. Historická zkušenost a odvaha

Před 80 lety parašutisté provedli atentát na Heydricha. Češi a Slováci tehdy prokázali, že se umějí postavit zlu, a to i s nasazením vlastních životů. Mnozí lidé pomáhali odboji, ačkoli jim hrozily tvrdé tresty. Dnes se můžeme ptát, jestli by se něco podobného stalo znovu, pokud by stát přijal zákony o kontrole společnosti.Máme v ústavách paragrafy, že pokud si stát neoprávněně nárokuje nadměrné pravomoci, je naší povinností postavit se mu. Jenže když vidíme, kolik lidí volí strany, které drakonické kroky zavádějí, nebo jak se lidé na venkově častují urážkami, je otázka, zda by se znovu zvedl masový odpor.

14. Hikikomori a myší experiment

V Japonsku se objevilo 8 milionů „hikikomori“ – mladých mužů, kteří nevycházejí z pokoje, vše řeší online a nemají ani zájem o vztahy. Připomíná to kalhounův experiment s myšmi, kdy žily v ideálních podmínkách, dokud nezačaly upadat do apatie, přestaly se množit, požíraly se a nakonec vyhynuly.Podobná otázka se objevuje i u neandrtálců a dalších druhů – proč vyhynuli? Teorie z Oxfordu naznačuje, že jediný důvod, proč „Homo sapiens“ přežil, je schopnost komunikovat a spojit se tváří v tvář v kritických situacích.

15. Návrat k mezilidské komunikaci

Máme dnes tendenci skrývat se za obrazovku, protože v osobním kontaktu mozek vyhodnocuje neverbální signály. Můžete se usmívat, ale vnitřně druhého člověka nesnášet. Přesto to druhý cítí. Kolik máme skutečných přátel, kteří by nám pomohli, kdyby šlo do tuhého?Čtení knih a psaní rukou rozvíjí naši mozkovou činnost a schopnost abstraktního myšlení. „Bezmozci“, jak někdo říká lidem s prázdnou hlavou, sice mohou být lehčí a neutopí se, ale to je asi jediná výhoda.

16. Komplexní architektura světa

Musíme si uvědomit, že jsme – jako lidstvo – velmi sofistikovaný výtvor boha. Provozujeme složitou společnost, příroda je ještě složitější, a přesto se v ní můžeme naučit fungovat. Je zde 8 miliard jedinečných jedinců a každý je naprosto originální. Válka je tudíž naprostý nesmysl, protože zabíjí unikátní lidské bytosti a ohromnou diverzitu.Zapomněli jsme na úctu k člověku, společnosti i přírodě. Přitom právě to je cesta k přežití, podobně jako kdysi pomohla lidem spolupráce a komunikace.

17. Pravda, důvěra a budoucnost

Řešení existuje: sjednotit se na společném cíli, abychom našim dětem nechali svět, ve kterém se dá žít. Potřebujeme obnovit důvěru a začít říkat pravdu, i když to někdy bolí. Bez pravdy není svoboda. Toto se pochopitelně nelíbí vlivným postavám, jako je Klaus Schwab či Yuval Noah Harari, s jejich vizemi digitalizovaného člověka.V češtině na to máme úsměvné rčení: „Tůdle nůdle.“ Dnešní společnost nepotřebuje nové mikrospecializace, ale široké interdisciplinární myšlení a pochopení komplexních souvislostí.

18. Závěr

Nesmíme zapomínat, že jsme možná tím nejdokonalejším „produktem“ boha – lidská mysl je schopná obrovských výkonů, pokud dokáže společně komunikovat a překonat egoistické bariéry. Je na nás, zda se necháme ovládnout úzkou elitou, která těží z dluhů a centralizace, nebo se rozhodneme znovu převzít zodpovědnost, spolupracovat a vytvářet svět, kde má každý právo na svůj unikátní hlas.